Vítejte na stránce ceskyfousek.websnadno.cz v sekci Český fousek a lysivost
Tato sekce je ve výstavbě, nicméně alespoň nějaké info se tu již dočtete :)
Lysivost neboli alopecie je označení onemocnění, při kterém psi ztrácí srst. Existuje několik různých typů alopecie, například alopecie spojená s modrou barvou srsti (dilution alopecia, např u výmarských ohařů) nebo Cushingovým syndromem (hyperadrenokorticismus). Dále například alopecie X (např. u pomerianů) a alopecia areata, která se vyskytuje i u lidí. U českých fousků se vyskytuje tzv. opakující se neboli sezónní alopecie (recurrent flank alopecia). Ke ztrátě srsti typicky dochází po stranách těla, na bocích, nicméně srst může olysat i na bedrech a kříži nebo u kořene ocasu. Srst na zbytku těla je nezměněná, stejně hustá a kvalitní. Pouze na olysalých místech můžeme pozorovat srst silně prořídlou nebo úplně chybějící, některé studie považují za lysivost už i změnu barvy a strukury srsti na inkriminovaných místech. Psi srst nejčastěji ztrácí v zimních měsících a olysání trvá několik měsíců (většinou listopad-duben), poté srst opět dorůstá a vypadává opět za rok ve stejnou dobu. Nicméně v ojedinělých připadech může olysání trvat prakticky celoročně.
Příčina alopecie zatím zůstává záhadou přestože je toto onemocnění velmi dobře známé ve veterinární praxi. Lysivostí zdaleka netrpí pouze čeští fousci, toto onemocnění bylo pozorováno u mnoha dalších psích plemen, koní, medvědů, opic, ale i lidí. Pro objasnění příčiny alopecie Klub chovatelů českých fousků přistoupil ke studii, která měla za cíl odhalit úseky genomu, které mají s lysivostí spojitost. Pro studii byla vybrána metoda GWAS (Genome-wide Association Study), která pracuje na principu srovnání dvou skupin - nemocných a zdravých psů a byla provedena ve spolupráci s americkou Cornell University.
Často se setkávám s tím, že noví majitelé českých fousků, ale i ti co už fousky nějakou dobu mají, neví jak lysivost ve skutečnosti vypadá. Proto zde přikládám ilustrační fotografie několika případů:
Tyto případy jsou spíše většího rozsahu, u většiny psů se vyskytují menší postižené plochy. Můžou být veliké jako desetikoruna a můžou dosahovat až 1/3 plochy těla psa. Stejně tak věk olysání se u jedinců liší, nejčastěji olysají kolem 3. roku života, nicméně mohou olysat i mnohem později, např až v 8 letech.
Diagnostika většinou spočívá ve vyloučení všech ostatních možných příčin olysání - hormonální dysbalance, parazité, alergie,..Pokud je pes jinak zdravý, ale přesto vykazuje ztrátu srsti, jedná se vysoce pravděpodobně o lysivost. Typické je, že kůže postižených míst je hladká a bez jizev nebo strupů/puchýřků. Psa kůže nesvědí.
Prozatím výsledky výzkumu ukazují, že kandidátními geny, které mají souvislost s alopecií mohou mít souvislost s cirkadiálními rytmy (výsledky budou publikovány v odborném článku). Pro přesnější určení mutací uvnitř genů, které mají za následek projev a intenzitu alopecie bohužel prozatím chybí finance. Nicméně stále se snažíme najít financování, které by umožnilo projekt zdárně ukončit. Na zpracování výsledků se pracuje a určitě sem hodím odkaz.